Svoboda a volná dohoda
Svobodní jsme, když nepodléháme cizí vůli. Tou cizí vůlí mohou být nejen rozkazy nepřirozených autorit a donucení násilím nebo pod pohrůžkou násilí, mohou to být i ony programy, které v sobě máme od útlého věku zasuté a které nás nutí dělat to, co vlastně ve svém nitru vůbec dělat nechceme. Svoboda je určována našimi vlastními rozhodnutími.
Nejsme ale izolované entity, v rámci našich komunit i celé společnosti jsme v interakci s ostatními. A ne nadarmo se říká, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Abychom ale takové rčení mohli naplnit, musíme znát sami sebe, vědět, jaké jsou naše potřeby, a také znát toho druhého a jeho potřeby. Abychom mohli k takovému poznání dospět, musíme komunikovat, nejlépe přímo, nikoli zprostředkovaně. Na základě vzájemné volné dohody můžeme objevovat hranice naší společné svobody. Nejde ale o uzavřený proces. Volná dohoda znamená rozšiřování těchto hranic. Znamená také právo neshodnout se. Volná dohoda tak otvírá pole pro jiná řešení, která nebudou mít nic společného s podrobením se nebo prosazením se na úkor ostatních.
Podmínkou takové volné dohody je rovnost.