Rovnost
Nutnou podmínkou svobodné společnosti je sociální rovnost.
V liberální společnosti se rádo mluví o rovnosti příležitostí, což znamená, že papírově mají všichni stejný, tedy rovný, přístup ke vzdělání, zdravotní péči, obživě, bydlení apod. Jenže skutečnost je úplně jiná. Tím, že existuje sociální nerovnost, existuje také nerovnost v přístupu k výše uvedenému. Bohatí a jejich děti mají dveře všude otevřené, jejich klíčem jsou peníze, moc, postavení a vliv. Mají velkou šanci, že vychodí prestižní školy, nepoznají nouzi, budou vysedávat na výnosných pozicích, nebudou muset přemýšlet, jak zaplatí nájem atd. Takovou „rovnost“ ať si strčí za klobouk.
Naše pojetí rovnosti vychází ze sociální horizontality, což znamená, že nikdo není nikomu nadřazen, a nemůže tedy svého postavení využívat k vybudování či zdědění výhodnější sociální pozice, tedy k získání vyššího postu na žebříčku společenské hierarchie. Takové žebříčky a žebříky hodláme rozsekat a za radostného tance a zpěvu spálit na hranici i se všemi jejich privilegii.
I když teď stojíme na straně neprivilegovaných, nemíníme tuto třídu, kterou tvoří naprostá většina společnosti, zachovat. Stejně jako nemíníme zachovat třídu privilegovaných. Rovnost totiž znamená beztřídní společnost. Ani otrok, ani pán. Stejně, jako se chceme zbavit pánů, chceme se zbavit i otroků. Tyto jejich statusy totiž nevychází z nich coby lidských bytostí (nazí vypadají všichni stejně), ale ze statusů, které připisují sami sobě a které jim připisují ostatní.
Zbavme se svých statusů neprivilegovaných a zmizí třída privilegovaných. Páni jsou totiž jen tím, čím my jim dovolujeme být.
Související odkazy:
- A3: Neplaťme za pracháče! (O nesouměřitelnosti v kapitalismu)