Scénář
Pokud si chce někdo udělat představu o tom, jak je možné takovou sociální změnu provést, není těžké nabídnou nějaký scénář. Například tento:
Lidé jsou už znechuceni sociální nerovností a mají touhu po něčem, co by je spojovalo a zajistilo sociální spravedlnost. Jsou otevření svobodomyslným ideám, diskutují o nich. Čím víc se zajímají, tím víc jednotlivců se zapojuje a myšlenky a debaty se šíří. Lidé se začínají organizovat – na pracovištích, v komunitách, v protestních hnutích, na pomoc druhým… Vznikne silné odborové hnutí, které však není reformistické, ale drží si revolučního ducha. Dochází ke stávkám a demonstracím. Někdy jsou poraženy, ale jsou čím dál úspěšnější. Lidé si uvědomují svou kolektivní sílu a sílu sebeorganizace. Při diskusích a v praxi zjišťují, že se v klidu obejdou bez vedoucích složek společenské a hospodářské organizace. A v jednu chvíli se stávka, odpor, protesty přelijí do celospolečenského hnutí, permanentního projevu neposlušnosti. Vlastníci se ocitnou bez pracovní síly, která jim právě odepřela poslušnost. Jejich policejní pohůnky nebude nikdo respektovat, a když se uchýlí k násilí, bude s nimi jednáno jako s násilníky. Již existující svobodné struktury sebeorganizace na pracovištích a v komunitách převezmou správu výroby, distribuce a služeb. V rámci odstranění sociální nespravedlnosti bude zrušeno soukromé vlastnictví. Lidé budou sami rozhodovat o svých životech.