Pryč se scénáři!
Jenže co by to bylo za anarchisty a anarchistky, kdyby trvali na nějakých předem daných scénářích. Něco takového je jen berlička pro určitou představu, nebo i načrtnutá cesta, po níž můžeme jít, ale z které nesmíme udělat nekriticky přijímanou modlu a lpět na jejím doslovném naplňování.
Život je velmi rozmanitý a umí překvapit. Přináší nové výzvy. A klade před nás naléhavost problémů, o kterých jsme před pár desítkami let neměli ani tušení, nebo se jim nevěnovala taková pozornost. Jako jedny z posledních příkladů uveďme třeba klimatickou krizi či nutnost globálně čelit pandemii. A to jsou věci, s nimiž scénáře nepočítají. Věci, které mohou naše záměry brzdit, ale také se mohou stát novou nadějí. Nadějí v tom smyslu, že nové situace otevřou lidskou mysl nový pohledům, kladení otázek a hledání alternativ.
Mohou se objevovat nová hnutí, s nimiž jsme nepočítali, avšak mají dynamiku měnit společenské vztahy, bortit staré předsudky a hledat nové cesty. Taková hnutí mohou nabývat podob, které odrážejí anarchistické principy, a to bez toho, že by měla potřebu označovat se za anarchistická. Ve výsledku jde jen o označení, na kterém zas až tak nezáleží. To, na čem záleží, jsou principy. A v případě rozmachu hnutí, která by je z velké části naplňovala, by bylo naším úkolem zajistit, aby se právě tyto principy neobětovaly na oltář kompromisů se stávající mocí. Postarat se, aby podobná hnutí nesklouzla do pasti ideologie neměnných scénářů a osvícených vůdců, kteří sice vyjdou z hnutí neprivilegovaných, ale přijetím privilegované pozice zradí, překroutí a zdegenerují jeho odkaz.
Související odkazy:
- Hranice aktivismu (Sborník textů přibližujících mezinárodní debatu o přístupu k aktivismu)