Evoluce
Sociální revoluce není žádným vrcholným okamžikem dějin, ani koncem dějin (kolikátým už?). Je pouze jakousi bránou, která vede k povznesení individua i celé společnosti na cestě jejich emancipace. Jinými slovy: osvobození může proběhnout v dílčích aspektech, ale proces osvobozování je trvalý.
Cesta ke svobodě je jako cesta mlhou: čím více se přibližujeme, tím lépe před sebou rozpoznáváme nové možnosti, jak ji rozšiřovat.
Také je třeba mít na paměti, že vše nemusí být hned tak, jak jsme si představovali. Je nutné počítat s jistou osobní i společenskou setrvačností. Nelze opomíjet kulturní vlivy, po generace předávané návyky apod. Ty je naopak potřeba studovat a volit takové cesty, které nám budou blízké a zároveň budou zahrnovat všechny základní principy svobody a samosprávy.
Sociální revoluce je zvratem na evoluční cestě. Otvírá možnosti, mění podmínky. Přináší nové pohledy, nové vztahy, nové myšlenky. Sbližuje lidi, umožňuje jim nově komunikovat. Ale také odhaluje nová úskalí a nové výzvy.
Sociální revoluce nikdy nevznikne zničehonic, i když by se to mohlo třeba na první pohled zdát. V rámci evolučního procesu navazuje na myšlenkový svět, jenž se tvoří celá staletí. Navazuje na boje za svobodu a za lepší životní podmínky, které známe z minulosti. Jejím základem je touha, která přetrvává věky, doutná pod povrchem a čas od času přinese erupci.
Související odkazy:
- Když věda neslouží moci (Recenze knihy Petra Kropotkina „Vzájemná pomoc: faktor evoluce“)