Sociální revoluce
Na jednu stranu víme, co nechceme a co odmítáme, a na straně druhé máme vizi toho, co bychom chtěli. Je tedy logické položit si důležitou otázku, jak se z bodu A dostaneme do vysněného bodu B.
Bavíme se o zásadní společenské přeměně, kdy přestávají platit hodnoty staré a jsou nahrazeny hodnotami novými. Staré autoritářské instituce už nemají žádnou oporu v poslušnosti těch, jejichž životy do té doby řídily.
Takovou přeměnu nazýváme sociální revolucí. A je důležité, aby staré autority nebyly nahrazeny novými. Takové nešťastné pokusy o změnu jsme již v dějinách viděli a opravdu není o co stát. Sociální revoluce z anarchistického pohledu neznamená uchopení moci. Moc je třeba horizontálně rozprostřít mezi jednotlivce a jejich komunity.
Anarchistická revoluce nespočívá v tom, že bude poražena jedna třída a na její místo nastoupí jiná. Jde o zrušení tříd. A ty mohou existovat jen v tom případě, že k tomu jsou podmínky a že ti neprivilegovaní jsou smířeni se svým podrobením, nebo nejsou schopni se svou situací něco efektivně udělat.
Úspěch sociální revoluce se v žádném případě nedá měřit tím, kolika kapitalistům a jejich poskokům se dostalo „trestu“. Úspěch znamená, že nastanou takové podmínky, že žádní kapitalisté ani jejich poskoci nebudou moci vůbec existovat. Nejde o zbavení se lidí, ale o zničení vztahů, které dělí společnost na privilegované a ten zbytek. Stejně jako kapitalisté musí „zahynout“ i námezdně pracující.
Související odkazy:
- Ať žije revoluce! (Závěrečná řeč Igora Oliněviče při soudním jednání)