Utopie
Anarchisté a anarchistky jsou velmi často obviňováni, že jsou utopickými snílky a jejich představy o svobodné společnosti jsou pouhými neuskutečnitelnými utopiemi.
Jenže včerejší utopie jsou realitou dneška. Bez utopií není pokroku a bez snů by byla Zěmě smutný místem k životu.
A co má být argumentem proti utopickému myšlení, tedy představám o lepší společnosti? Jsou to údajná „lidská přirozenost“ a jakýsi „zdravý rozum“. Jenže „lidská přirozenost“ v podání stávajícího kapitalistického řádu je právem silnějšího a sobeckým egoismem. To ale není žádná přirozenost, jen odraz hodnotového systému kapitalismu. A „zdravý rozum“? Ve skutečnosti pouhý strach ze změny a snaha o zachování stávajícího pořádku. Není divu, že sny o budoucnosti v rámci kapitalistických hodnot nabývají podoby dystopií, postapokalyptického neutěšeného světa, kde za každým rohem číhá nepřítel.
Jsou nám cizí plánované utopie. Vlastní nám jsou utopie svobody, které mají povahu otevřeného návrhu přístupného rozmanitým variantám.
Připomeňme v této souvislosti ještě dvě hesla z Francie osmašedesátého roku:
„Pod dlažbou je pláž!“
Naše utopie jsou už tady, stačí je jen odkrýt.
„Buďme realisté: chtějme nemožné!“
Stačí se vzepřít jejich „zdravému rozumu“ a požadovat to, co je v současném režimu nemožné. Jsme realisté, jelikož sledujeme naše vlastní potřeby a naše životy nechceme obětovat na oltář potřeb těch, co jsou dnes nahoře.
Související odkazy:
- Existence: Potřebujeme utopie (Jiný svět je možný. Nebojte se o něm snít, nebojte se za ním jít)