Osvobozená imaginace
Mnohem důležitější otázkou než „co nechceme a co se nám nelíbí“ je to, co opravdu chceme, jaké životy chceme žít, jak se chceme vztahovat k druhým.
Každý ze sebe mnohem rychleji vystřelí seznam věcí, co se mu nelíbí. Ale horší už to bývá, když má říct, jak by chtěl, aby věci fungovaly, co v životě chce a co si myslí, že by mělo být smyslem jeho života, když to nemá být předurčený koloběh práce-konzum-práce-konzum.
V ulicích revoltující Francie roku 1968 se objevovalo heslo „Všechnu moc imaginaci“.
Ano, je to naše imaginace – představivost –, která má potenciál spoluvytvářet lepší svět a pomoci každému z nás najít smysl svého bytí, nebo cestu svého bytí, když uzná, že otázka po smyslu pro něj nemá smyslu.
V první řadě je ale třeba si uvědomit, že jiný svět je možný.
Jsme-li si tohoto vědomi, můžeme roztočit kola své vlastní představivosti. A nejen to. Zjistíme, že existuje i něco jako kolektivní imaginace, kdy můžeme mít společné sny s ostatními lidmi kolem nás.
Tato podmínka – osvobození imaginace – nám pojistí, že už si nenecháme dobrovolně vnutit představy někoho jiného o tom, jak by měly vypadat naše životy. Náš životní styl se začne odvíjet od obrazů v naší mysli, ne od obrazů reklam a lifestylových lesklých žurnálů.
Související odkazy:
- Podpořte ZAD! (Autonomní územím obsazené na protest proti výstavbě megalomanského letiště)