Organizace? Ano!
Z toho, co bylo už řečeno, vyplývá, že abychom mohli svobodně pracovat k užitku svému, své komunity a celé společnosti, potřebujeme nějakou formu organizace. Stejně tak, pokud chceme uspokojovat své základní životní potřeby, ale také ty kulturní a své vlastní zájmy, vzdělávat se apod., potřebujeme nějakou formu organizace.
A tady se dostáváme k jednomu z nejčastějších předsudků o anarchismu, a totiž, že prý je nepřítelem organizace a jakoukoliv organizaci ze své podstaty odmítá. Jenže opak je pravdou.
Pořádek, organizace, fungující společnost… to všechno je anarchie.
Jenže je těžké to vysvětlovat někomu, pro koho jsou tyhle pojmy spojené s hierarchií, donucením, represí vynucovaným zákonem, vládci a poslušnými občany…
Proč by nemohla být společnost a její jednotlivé funkce, stejně jako komunity, různé kolektivy, spolky a společenství organizovány zdola na základě volné dohody? Dva lidé se spolu domluví, stejně tak malá skupina lidí, aniž by k tomu potřebovali nějakého autoritativního posuzovatele, nebo někoho, kdo jim bude nařizovat, co mají dělat. Není žádný důvod myslet si, že něco takového jako zdola uzavřená volná dohoda nemůže fungovat i ve větších skupinách, a to i takových, kde se jednotliví lidé třeba ani vzájemně neznají.
Jestli má být pořádkem současný stav se svým vykořisťováním, sociální nerovností, bezdomovectvím, nezaměstnaností, válkami apod., tak „děkujeme“, opravdu nechceme. Anarchisté a anarchistky si pořádek představují jinak. A stejně tak organizaci společnosti, jejímž základem musí být úplně jiné principy než ty, na nichž jsou založeny systémy jako otrokářství, feudalismus, kapitalismus či různé podoby autoritářského socialismu.
Pojďme se na tyto principy podívat.
Související odkazy:
- Společenský pořádek (Nestárnoucí článek anarchistického básníka a karikaturisty Františka Gellnera z roku 1906)