Zahrádka v hlavě
Kde najdeme nepřirozené autority?
Co začít třeba hned ve vlastní hlavě?
Právě tady totiž leží to, co drží autoritu při životě. – Její přijetí.
Naše hlava je pak jako zahrádka, které jsme se vzdali a věnovali ji někomu jinému k užívání. A jak vyrůstáme, klíčí na této zahrádce semena zasetá autoritářským prostředím. Po zbytek života jsou různými způsoby tyto parazitické rostliny přihnojovány a zalévány a v tom nejhorším případě prostě už dál rostou samy od sebe, jelikož půda pro ně byla dobře připravena.
Kazatelé různých náboženství tu pěstují ideu boha a s ním spojené poslušnosti.
Ideologové různých směrů tu přiživují dogmata, černobílé vidění světa a absenci kritického myšlení.
Učitelé tu vychovávají budoucí poslušné pracující.
Stát pěstuje pocit vlastenectví, jehož vrcholem je obětovat život na oltář národa (rozuměj zájmům těch, kteří ho ovládají).
Média filtrují informace, zprostředkovávají PR svých inzerentů a odvracejí pozornost od skutečné moci.
Reklamní průmysl pečlivě okopává pocit, že důstojnost se dá nahradit konzumem.
A jiní zas poskytují náhražku důstojnosti falešnou nadřazeností vůči jiným rasám, národům, nebo třeba vůči nezaměstnaným, bezdomovcům či sexuálním menšinám.
Rodina na zahrádku přesadí patriarchální vzorec, který je pak opečováván dalšími institucemi.
Je proto nutné stát se zahrádkáři na vlastní zahrádce, vyrvat autoritářský plevel a dát pozor, aby tam nevyrostl nějaký jiný.
Související odkazy:
- Dvakrát sláva Jamesi C. Scottovi (Recenze na knihu Dvakrát sláva anarchismu)
- A3: Držet hubu a krok (Systém potřebuje poslušné občany a ty je dobré občas postrašit exemplárními tresty, aby si moc nevyskakovali)
- A3: Svět skrz policejní hledí (Represivní složky lidem již od útlého věku blahosklonně ukazují, kde je jejich místo)