Žádné sociální inženýrství
Pokud se zabýváme fungováním svobodné a samosprávné společnosti, mluvíme především o principech, které jsou obecné, a pokud má být společnost právě taková, pak by o nich měla panovat shoda. Shoda ale neznamená neměnnost, uzamčení na věky věků a nekritický přístup. Komunity a společnost jako celek musí zachovávat určitou dynamiku, aby se mohly rozvíjet a osobní i kolektivní emancipace mohla jít stále dopředu.
Základní organizační principy by měly rámovat samotný obsah, který tvoří sdružující se jednotlivci, popř. kolektivy.
Je nesmysl snažit se odpovídat na konkrétní otázky typu: A jak bude přesně fungovat zdravotnictví? Co když někoho rozbolí zub? Bude platit na silnicích přednost zprava? Jakým způsobem bude zajištěna památková ochrana? Apod.
Nejsme přece sociální inženýři, abychom do detailu naplánovali, jak co má fungovat, natož utvářet nějaké struktury, které by nutily ostatní, aby taková shora vytvořená pravidla dodržovali a řídili se jimi. To by byl velký obrat zpět, popření základních principů a návrat k hierarchii.
Namísto toho si myslíme, že sami lidé nejlépe vědí, co skutečně potřebují a chtějí. Lidé sami nejlépe vědí, jak co zajistit, vyrobit, jak se postarat o ty, co to sami nedokážou. Není to tak, že každý musí vědět všechno. Ale pracující v daném oboru sami nejlépe vědí, jak organizovat svou práci, jak se ty které věci dělají, jak dosáhnout požadovaného výsledku a jak distribuovat výtvory své činnosti mezi zbytek společnosti.
Stačí se jen zbavit stereotypu, že bez rozhodování někoho nahoře to nejde. Co ví nějaký buržoazní či úřednický samozvanec o našich skutečných potřebách?
Související odkazy:
- Anarchie funguje (Recenze na knihu Petera Gelderloose vydanou Nakladatelstvím AF)
- Anarchistická antropologie: moc bez hierarchie (Většina anarchistických principů není ničím novým. Antropologie na mnoha příkladech ukazuje, že společnost bez státu není žádnou utopií)