Autonomie
Jedním z často jmenovaných anarchistických principů je princip autonomie.
Velmi úzce souvisí a překrývá se s principem samosprávy.
Autonomie znamená nezávislost v rozhodování o věcech, které se nás bezprostředně týkají, nezávislost ve výkonu těchto rozhodnutí a nezávislost v promlouvání vlastním jménem.
Autonomie může opět nabývat různých forem. Autonomie osobní coby základní podmínka existence svobodných jedinců. Autonomie kolektivů, spolků a sdružení, které se organizují za různými účely. Autonomie vyšších celků.
Autonomie může být realizována na úrovni geografické – místní, regionální, oblastní. Ale může fungovat také na úrovni profesní, oborové, zájmové…
Princip kolektivní autonomie znamená, že se sdružujeme v rámci skupiny, organizace, kolektivu, a tato organizační jednotka si sama určuje svá pravidla (která by neměla odporovat ostatním principům svobodného sdružování), sama rozhoduje o členství, sama vydává svá prohlášení a sama si organizuje svou činnost. Zároveň sama rozhoduje o tom, v jakých vyšších organizačních strukturách se bude organizovat, a sama volí případné kandidáty (kdykoli odvolatelné a s jasně daným mandátem), kteří ji budou v této struktuře zastupovat.
Na principu autonomie jednotlivých základních skupin a organizací nemění nic skutečnost, že jejich člen či členka se svým způsobem může sdružovat v neomezeném počtu kolektivů, podle své potřeby a svých možností.
Související odkazy:
- Stát není řešení (Recenze na brožuru Demokratický konfederalismus Abdullaha Öcalana)