Stručné dějiny anarchismu

Předchůdce anarchistických myšlenek bychom našli na mnoha místech a v různých časech. Anarchistická idea se však začíná zpravidla datovat od myslitelů, jako byli William Godwin (1756–1836), Pierre-Joseph Proudhon (1809–1856) či Joseph Déjacque (1821–1865). Samotné anarchistické hnutí se pak plně tvoří v sedmdesátých letech 19. století a jeho asi nejznámější postavou se stává revoluční veterán Michail Bakunin (1814–1876).

Následující dějiny anarchistického hnutí jsou cestou odhodlání a naděje, nových myšlenek a dělnických povstání, stejně jako dopadající represe a krvavého potlačení touhy po svobodě ze strany státu a kapitálu. Hnutí si prošlo různými obdobími, během nichž zkoušelo různé metody odporu. Se jménem anarchistů se pak mediálně asi nejvíce spojovala doba tzv. propagandy činem, která se nevyhýbala ani atentátům na různé potentáty a velkokapitalisty. Asi nejznámějším propagátorem tohoto přístupu byl Johann Most (1846–1906). Ve stejné době se už ale prosazovaly myšlenky anarchokomunistů Petra Kropotkina či Errica Malatesty. Anarchistické hnutí dosahovalo větší plurality a i díky myslitelkám jako byla Emma Goldman či Voltairie de Clayre přijímalo za své myšlenky antimilitarismu, rovnosti mužů a žen, respektu ke queer identitám či odmítání náboženství.

Mnohem účinnější se ukázala anarchosyndikalistická strategie, která zkombinovala anarchistické ideje s odborovou sebeorganizací. Anarchisté se účastnili dobových povstání v Mexiku, Rusku, Německu, Itálii či v Mandžusku. Na Ukrajině začátkem dvacátých let 20. století obstojně odolávali silám rudých i bílých.

Zřejmě nejznámější událostí v dějinách anarchistického hnutí byla španělská občanská válka (1936–1939), během níž docházelo k zakládání anarchistických komun a k dalším aktivitám směřujícím k uskutečnění anarchistických ideálů v praxi. Úspěch anarchistů se samozřejmě nelíbil jak kapitalistickému západu, tak ani stalinistickému Rusku, a tak byla nadějná sociální revoluce krvavě potlačena frankistickými fašistickými jednotkami a jejich spojenci.

Od té doby bylo anarchistické hnutí spíše na okraji. Novou sílu dostalo s revolučním rokem 1968, kdy také vznikla Internacionála anarchistických federací.

Související odkazy:

• Existence č. 2/2021: Pařížská komuna
  
• Komunální přepych (Recenze na knihu o Pařížské komuně)
  
• Odkaz Saint Imier (150. výročí kongresu v St-Imier, kde se zrodilo organizované anarchistické hnutí)
  
• Haymarketští mučedníci (O kořenech Svátku práce)
  
• Mexická revoluce
  
• Historie anarchismu na Kavkaze
  
• Existence: Velká říjnová (Sté výročí Ruské revoluce prostě nejde opomenout. Jakou roli při této události hráli anarchisté a jak ji hodnotí?)
  
• Velká říjnová (Úvodní článek tématického čísla Existence)
  
• 1921: Kronštadtské povstání
  
• 100 let Mezinárodní asociace pracujících
  
• Španělská idea svobody (Nakladatelství AF vydalo k výročí Španělské občanské války tematickou kapesní brožuru)
  
• Mujeres Libres – Svobodné ženy (Jedna z nejpozoruhodnějších ženských organizací v dějinách)
  
• V exilu i v táborech (Rozsáhlejší text o boji italských anarchistů proti fašismu)
  
• Novodobá historie ukrajinského anarchismu
  

Osobnosti:

• William Godwin (1756–1836)
  
• Pierre Joseph Proudhon (1809–1865)
  
• Michail Bakunin (1814–1876)
  
• Louise Michel (1830–1905)
  
• Jones Mother (1830–1930)
  
• Carlo Cafiero (1846–1892)
  
• Sebastien Faure (1858–1942)
  
• E. Armand (1872–1962)
  
• Rudolf Rocker (1873–1958)
  
• Ricardo Flores Magón (1874–1922)
  
• Enrique Flores Magón (1877–1954)
  
• Erich Mühsam (1878–1934)
  
• Nestor Ivanovič Machno (1889–1935)
  
• Daniel Guérin (1904–1980)
  
• Albert Meltzer (1920–1996)
  
• David Graeber (Nekrolog známého anarchisty a antropologa)
  
• Lucio Urtubia Jiménez (Nekrolog legendárního zedníka, bankovního lupiče, padělatele a anarchisty)
  
• Balada o Saccovi a Vanzettim (O justiční vraždě dvou anarchistů v roce 1927)

🡰 Anarchistické proudy Anarchismus v Česku 🡲