Feminismus
Organizované náboženství není jediným zdrojem udržování podřízeného postavení žen. Patriarchát (situace, kdy se věci řídí podle rozhodnutí a ve prospěch mužů) jako takový silně prostupuje i poměrně ateistickou společností. Má to své historické důvody a souzní to i s ústředním postulátem kapitalistické ideologie – že silnější určují pravidla.
Anarchismus je tedy nutně feministický. To znamená, že hlásá rovnost mezi pohlavími. Jedna věc je ale něco prohlašovat a druhá tato prohlášení v praxi naplňovat. Přiznejme si, že jsme se narodili do silně patriarchální společnosti a byli v ní vychováni, a to, co nám vštípila, si chtě nechtě neseme s sebou. Všechny ty neuvědomované pocity nadřazenosti a podřízenosti. I když je anarchismus oproti jiným politickým myšlenkovým směrům nesrovnatelně více emancipační a otevřený, stejně je jeho historie utvářena především muži (o to zvučnější jsou ovšem jména anarchistek Emmy Goldman, Voltairine de Cleyre, Louise Michel, Marie Louise Berneri nebo Marthy Ackelsberg). Je dobré, že hnutí si to uvědomuje a snaží se vytvářet takové podmínky, které by princip rovnosti pohlaví a rovnocenného zapojení každého jedince umožňovaly a prohlubovaly.
Historicky až velmi nedávno získaly ženy volební právo a možnost rozhodovat o svých životech bez svolení otců a manželů. I tak ale přetrvávají hluboce zažité patriarchální vzorce, jimž je nutné vzdorovat a bořit je, jak na osobní, tak kolektivní úrovni.
Nejsme příznivci liberálního feminismu, který bojuje za větší zastoupení žen ve vládách a nejvyšším managementu. Není naším cílem, aby se ženy mohly podílet na vykořisťovatelském a utlačovatelském systému, jehož jeden pilíř tvoří právě patriarchát.
Anarchisté a anarchistky jsou zároveň radikálními feministy a feministkami. Radikální znamená jdoucí ke kořeni. A proto je nutné začínat otázkou genderových stereotypů (představy, co je typické pro muže a co pro ženy), ve kterých jsou jedinci odmalička vychováváni a pak je zpravidla berou za cosi přirozeného.
Radikální feminismus posunul anarchistickou teorii a praxi o velký krok vpřed. A je typické, že mnohé anarchistické nebo protoanarchistické kolektivy charakterizuje poměrně větší zastoupení žen, než je tomu například u politických stran nebo jiných hierarchických uskupení.
Související odkazy:
- Mezinárodní den žen 2021 (Boj za práva žen je stále aktuální, jak sám o sobě, tak jako součást boje za sociální spravedlnost)
- Chilské feministky jsou odkazem budoucnosti (1) (Role feministického hnutí v povstání proti autoritářskému neoliberalismu)