Kultura
Anarchistické aktivity mnohdy zasahují také do oblasti kultury. Někteří anarchisté a anarchistky se věnují různým druhům umění a často do své práce projektují své myšlenky a postoje, ať už jde o hudbu, divadlo, výtvarné umění, tetování atd. Anarchistické principy se promítají také do toho, jak pracují a jak se svými díly nakládají. Pokud není jejich umělecká činnost vyloženě prostředkem obživy, dělají ji pro lidi bez nároku na nějakou odměnu, nehrají si na autorská práva, naopak jsou rádi, když je jejich práce sdílena a dále rozvíjena.
V rámci anarchistického hnutí je pořádáno velké množství různých kulturních benefičních akcí, zejména hudebních. Výtěžek z nich pak putuje na konkrétní aktivity či solidární pomoc. V tomto směru je výhodou, že někteří anarchisté mají blízko k různým hudebním subkulturám. Subkultury či jejich nekomerční části zpravidla fungují na principu DIY (Do it yourself neboli udělej to sám). To znamená, že ke svému subkulturnímu zájmu nepřistupují jako konzumenti, ale snaží se pokud možno vše zajistit vlastními silami, čímž tvořivě čelí snahám kapitálu o komodifikaci všech oblastí života člověka.
Umění je přítomno také v anarchistické publicistice, ať už jde o poezii, povídky, výtvarné zpracování časopisů či plakátů. Umění a propagace jdou ruku v ruce při vytváření různých graffity či přípravě nápaditých happeningů.
Umění ale není jen nástrojem pro přibližování myšlenek svobody, rovnosti a samosprávy. Anarchisté si cení také jeho dalších rozměrů, jimiž je prostá zábava, inspirace k zamyšlení, radost a krása či možnost uvolnit se. Také proto rádi opakují citát anarchistky Emmy Goldman:
„Nebudu-li moci tančit, není to moje revoluce.“
Související odkazy:
- Detektivky a anarchismus (Jak je to se zločinem na pozadí kapitalistických vztahů?)
- A3: Hudba s názorem (Letní festivaly nemusí být nutně jen o zábavě. Hudba může být také vhodným nositelem pozitivního poselství)
- Všechnu moc imaginaci (Recenze na videoseriál o antifašistickém umění)