Co tedy chceme?
Takže si to shrňme. A na pomoc si opět můžeme vzít druhý bod programového minima Anarchistické federace, v němž se praví:
„Jsme přesvědčeni, že alternativa je možná. Nejsme sociální inženýři ani dogmatici, abychom tvrdili, jak by měla přesně vypadat. Chceme o alternativách především vyvolat diskusi. Jako anarchisté a anarchistky se však domníváme, že má-li jít o skutečnou alternativu a ne o pouhou variaci na poznané autoritářské systémy (kapitalismus, bolševismus apod.), měla by být založena na následujících principech: samospráva (každý se může podílet buď přímo, nebo prostřednictvím úkolovaných a kdykoli odvolatelných zástupců na záležitostech, které se jej týkají), svoboda (každému je umožněn jeho osobní rozvoj, pochopitelně s respektováním svobody druhých) a sociální spravedlnost (spravedlivá organizace ekonomiky, která by měla uspokojovat potřeby každého místo toho, aby sloužila zisku úzké skupiny). Naším cílem je emancipovaný člověk žijící ve společnosti založené na uvedených principech, kde se může plnohodnotně spolupodílet na jejím fungování a v co největší míře rozhodovat o svém životě.“
A když tedy víme, nebo alespoň tušíme, co chceme, pojďme hledat cestu. Společnou cestu k naplnění našich snů, k proměně utopie v realitu.
Související odkazy:
- Brian Morris a anarchistická myšlenka (Rozhovor s antropologem a anarchistou Brianem Morrisem)